Jak to všechno probíhalo...
Jak to
všechno probíhalo…
Minulý školní rok proběhl na naší škole
Africký den k příležitosti adopce na dálku a my jsme si řekli, že by bylo
fajn říct vám, jak to všechno vzniklo.
LEDEN
V lednu přišel k nám na školu Jirka a
udělal nám přednášku o životě v Africe. Především o životě v Ugandě,
ve které nějakou dobu byl.
ÚNOR
To jsme si v hlavičce dali dvě a dvě
dohromady a došli jsme k tomu, že bychom jako škola adoptovali dítě
z Afriky. Jenže ono to není tak jednoduché. Musí se to vést přes někoho,
kdo s tím něco udělá. Dvě samotné žačky nic nezmůžou a tak došlo
k náročnému a dlouhému ukecávání učitelů.
BŘEZEN
Zašli jsme za vedením školy, které
nám tenhle projekt schválilo.
DUBEN
V dubnu začalo pozvolné získávání informací o
adopci, o Ugandě i o tom, jak by se dalo do toho zapojit celou školu.
KVĚTEN
Dá se říct, že květen byl takový nejupracovanější
měsíc. Všichni žáci začínali malovat a vyrábět na téma Afrika a začal se
připravovat Africký týden a Africký den dětí. Řekněme, že jsme nad tím strávili
dne i noci i brzká rána. A snažili jsme se připravit to, tak aby vás to bavilo.
A tak se snad i stalo. Na samém konci května byl zahájen Africký týden prodejní
výstavou.
ČERVEN
1.
června 2007 konečně proběhl Africký den. Když se tak stalo bez větších problémů
a ještě v pohodové náladě, oddechli jsme si všichni a hlavně někteří
(např. p. uč. Borbélyová) se po dlouhé době vyspali. Byli jsme unavení, ale
šťastní. Podařilo se nám – vlastně spíš vám - totiž vybrat částku potřebnou pro adopci.
ČERVENEC
První měsíc prázdnin k nám spadla z ugandského
nebe sedmiletá holčička.
SRPEN
Konečně jsme Lydii Nakandi adoptovali se vším
všudy. A my jsme si oddechli, že je vše v pořádku.
Ono
to možná vypadá jako velká sranda, organizovat něco takového (trvalo to 8
měsíců…). Ale je to dřina, dřina a zase jen dřina. Važte si, že vůbec učitelé
něco takového dělají, protože to je jen jejich dobrota a vůle. A hlavně jejich nervy.